A proto dnes někoho bez tohoto zařízení snad ani nepotkáte. Lidé chodí s hlavou sklopenou k displeji, a proto ani nehledí kolem sebe. Nevnímají nic a jsou ve svém vnitřním světě zcela uzavřeni. Už ani v lese nemají klid. Křičí do aparátku i tady, kde má být klid a odpočinek.
Rodinka jedoucí na výlet si vytáhne mobily a všichni čtyři, rodiče a dvě děti, tlemí na displej a čert ví, co tam vidí. Zaplatili si peníze za cestu vlakem, ale místo aby se dívali na krajinu, čučí do mobilů. Jasně, namítáte, že je to jejich věc. Máte pravdu, každý má právo si dělat to, co se mu líbí. Já jsem jen chtěl vyjádřit, že to nechápu. Nerozumím dnešnímu světu.
Myslíte si, že jsem jeden z těch, co jsou proti pokroku a mobilům vůbec? Tak to jste na omylu. I já tento kletý přístroj vlastním, ale chovám se k němu jako k nevlastnímu. Je zapnutý, jen když chci a potřebuji já. Mí známí vědí, kdy mi mohou volat a mimo tuto dobu mi nikdo do soukromí nesmí. Ne, nemám přístroj jen na volání. Používám jej jako kalendář, jako úkolníček, jako adresář a také jako informátora o dění ve světě. Ale to si k němu někde sednu a čtu. A slouží mi i k zábavě, mám v něm spoustu knih, ke kterým se rád vracím.
Takže můj mobil je pro mne vlastně také takový sluha pro všechno, ale aby mi zvonil v jednom kuse, nebo když bloumám po lesích, tak to ne.
Jakýkoli telefon nám soukromí bere, ale řečeno upřímně, šlo by to bez něj? Ve firmě zcela jistě ne. Tam telefony prostě být musí. Při dnešním objemu nákupu a prodeje, potřebné rychlosti vyřizování by firma asi bez telefonů zkrachovala.
Mobilní telefony nejsou rozhodně levnou záležitostí, pokud nám nestačí obyčejné, ale chceme něco navíc. Proto jsou vítaným obchodním artiklem, ale bohužel také vítaným zbožím pro zloděje. Takže lidi, pozor, ztrátou telefonu můžete přijít i o něco více. Zkušený zloděj to dokáže dříve, než ztrátu vůbec zaregistrujete.
